V dnešní době nezbytnosti používání cizího jazyka, převážně angličtiny, není lepší možnost či zkušenost než vyrazit na Erasmus do cizí země, nejlépe anglicky mluvící. Proto jsem jel do Francie, země, kde je angličtina všudypřítomná, a všemi oblíbená… Že ne? Správně! Není! To ale vůbec nevadí, na univerzitě a s ostatními spolužáky se anglicky domluvíte víc než dobře. A není vůbec od věci si ještě vyzkoušet jazyk další, například francouzštinu, ta ve Francii opravdu všudypřítomná je a všemi milovaná!
Na Erasmus jsem se rozhodl vyjet z důvodu, že někteří moji kamarádi a spolužáci jeli také a pak to pořád dokola vychvalovali. Původně jsem chtěl jet do Finska, ale moje podmínka byla vyjet na dva semestry, ne pouze na jeden. To bohužel ve Finsku nebylo možné, a proto mi byla nabídnuta univerzita ESIEE v Paříží. Tak jsem si řekl, proč ne, Paříž je přece úžasné město. Kývl jsem na to a začal s vyřizováním různých smluv a dokumentů, nic z toho nebylo těžké, obě univerzity, ZČU i ESIEE byly velice nápomocné. Vyřízení grantu i koleje tak bylo velice jednoduché.
Samotný Erasmus se bohužel odehrával v prvním roce pandemie koronaviru, proto do poslední chvíle nebylo jisté, zda se uskuteční, najednou ale přišel první den září 2020 a já jsem seděl v letadle. ESIEE nabízí studentům pick-up na letišti, a pokud se nenajde nikdo, kdo by vás vyzvedl, pošlou alespoň podrobnou mapu, jak se dostat do univerzitního kampusu. Hned po příjezdu ovšem všudypřítomné nápisy ve francouzštině člověku, co se francouzštině věnoval dvě hodiny v letadle, moc odvahy nedodají. Po drobném bloudění jsem se už ocitl na koleji, která se nachází asi 5 minut chůze od univerzity. První školní den se pouze vyplňovaly nějaké papíry a pak bylo 14 dní na rozkoukání a zvolení ročníkového projektu. Hned první den jsme se s ostatními studenty Erasmu dali dohromady a založili Whatsapp skupinu; já jsem byl jediný Čech. Kromě mě zde byly také tři Dánky, dva Němci, jeden Turek, jeden Mexičan, pár jejich národnost ani nevím a k tomu nespočet Italů.
První dva měsíce byly úžasné, všechno bylo otevřené, škola byla zajímavá a díky lekcím francouzštiny jsem byl schopen se začít trošku orientovat. Jak se jednou naučíte pohybovat po Paříží pomocí MHD, zjistíte, že je to velice jednoduché. Spolu s ostatními studenty jsme prošli všechna známá turistická místa a památky a užívali jsme si studentského života. Pak ale přišel lockdown.
Naštěstí pro mě se ve škole nic nezměnilo, školy zůstávaly studentům stále otevřené, i když za určitých podmínek, pro mě byla ještě výjimka, a to, že pro můj ročníkový projekt byla nutná návštěva laboratoří, do těch jsem díky přístupové kartě mohl kdykoliv. Ani uzavření restaurací a barů pro nás nebyl takový problém, zkrátka jsme se bavili po svém na koleji, pořádali jsme různé párty a jiné aktivity, například jsme grilovali před kolejí.
Po skončení lockdownu jsme začali cestovat po Francii, v Paříži je tak jako všude jinde organizace ESN, která pro studenty dělá neustále nějaké akce, a tak kdo chce, má pořád co dělat. Jediné omezení budou asi finance, ačkoliv je Francie k studentům velice přívětivá a na všechno jsou studentské slevy, pořád je Francie velice drahá země, alespoň pro nás Čechy. Pořád se ale dá vcelku dobře vyjít s penězi, pokud se budete občas držet zkrátka, škola například nabízí studentům jídlo za 1 Euro, a to dvakrát denně, plus možnost chodit do menzy.
V průběhu studia zjistíte, že angličtinu hravě zvládáte a nebudete mít problém porozumět probírané látce, škola je moderně vybavená a výuka je z větší části prakticky zaměřená, veliké plus je, že škola má vlastní čisté místnosti, ve kterých se vyrábí čipy, a pokud budete studovat jako já obor elektroniky, tak budete mít možnost je navštívit, a dokonce si celý proces výroby sami vyzkoušet. Zkoušky probíhají v tzv. „open book exam“, kde můžete mít veškeré poznámky s sebou, ale problematika je probírána do hloubky. Určitě to není jeden z těch Erasmů, kde do školy nechodíte a pak všechno hravě zvládnete. Pokud ale budete chtít, škola vás toho spoustu naučí.
Erasmus ve Francii, konkrétně na ESIEE, velice doporučuji, naučil jsem se spoustu nových věcí, a to nejen v oboru, ale hlavně se naučil žít a fungovat v cizím prostředí, a to úplně sám. K tomu jsem si hodně vylepšil angličtinu a poznal přátele na celý život. Kdybych takovou možnost měl znovu, bez váhání bych ji využil.